akce rančové 17.8. 2008 

Letní Táboranč 2008 - 4. běh

(táborančeři, táborančtým, foto táborančtým) Čtvrtý běh! Měl by mít indiánské jméno "Ten, který byl, protože chtěli, aby byl" :-). V srpnu jsme měli původně podnikat zcela jiné věci, ale řada dětí i jejich rodičů nás vyzvala k ještě jednomu Táboranči. I dali jsme s táborančtýmem hlavy dohromady, slovo dalo slovo a máte jej před sebou. Jaký bude? Určitě těšení hodný!





1. den - Jak jsme se seznámili

Až druhý den nám někdo z náčelníků popsal, jak to vypadá před příjezdem dětí - uklízí se, opravuje se, nakupuje se, vaří se, peče se, radí se a čeká se... a čeká se... a pak se během dvou hodin sjedeme my, budoucí Táborančeři, a už vše chytá obrátky a frčí! Přesně takhle to bylo. Většina z nás se sice neznala, ale přijeli i táborančerští mazáci, kteří už byli na některém z předcházejících běhů - Jindra, Anička, Míša a Adámek. Ti nám říkali, co a jak se tady na začátku dělá. No, ani nemuseli, oni nám to řekli náčelníci o něco později také. Uložili jsme si věci do studia (to je ta místnost před jídelnou, kde se prý budeme setkávat každý večer) a pak jsme si šli prohlédnout celý ranč a seznámili jsme se se zvířátky. Přitom nám ukázali hranice ranče, za které můžeme jen se souhlasem náčelníků a v jejich doprovodu. Pak byl oběd a protože si "mazáci" objednali předem buchtičky s krémem, pochutnali jsme si královsky. Paní kuchařka s námi vtipkovala a říkala, co má ráda - když si vezmeme, co sníme, a to také sníme. Což o to, snědli jsme to všechno :-). Polední klid nebyl dlouhý, jen jsme se převlékli a vyrazili na procházku kolem ranče a Bučovic. Šly s námi také kozičky Žofinka a Gábinka a kdo je vedl, měl plné ruce práce, mají velkou sílu. O jejich vedení jsme se střídali a střídali jsme se také na zádech poníka Rokyho, kterého vedla Ivetka. Někteří z nás na koni ještě neseděli, ale Rokýsek je menší a kdybychom spadli, nebylo by to z velké výšky. Ale pozor, není to zase žádný prcek, jezdí na něm i Aleš a to je velký chlap! A prý stačí rychlostí i velkým koním - tedy Rokýsek, ne Aleš. Okolí ranče je moc pěkné, šli jsme kolem potoka Mastníku a mlýna, potom jsme zamířili lesem nahoru na kopec. Cestou jsme často zastavovali a mlsali ostružiny, kterých bylo kolem cesty nepočítaně. Cestou zpět jsme šlapali kolem ohrad s koníky a zastavili jsme se i u kozí rodinky ve vesnici. To Žofi a Gábi koukaly na kamarádky! Vašík nemohl pochopit, že se slepice nenechají hladit, a pořád za jednou chodil. Na ranči jsme se nasvačili a potom jsme se rozdělili do srubů, už jsme věděli, kdo s kým chce bydlet. Po vybalování už se zvonilo na večeři a po jídle jsme se s plnými pupíky seznamovali s novým prostředím. Na ranči je to moc hezké, je skoro celý dřevěný, z klád, a prý slaví sedmdesáté druhé narozeniny. Taková doba! Ale stojí pevně a pokoje máme pěkné, i když jsou tak prastaré. Zvonek nás svolal i na kroužek AHA, kde nám vysvětlili, co znamená to "Aha" a hned jsme si řekli, co a jak chodí na Táboranči, co smíme a nesmíme a vůbec spoustu různých zajímavostí. Pak ještě byla rekipu... rekapilu... rekapitulace (to je tedy slovo) dne na Radě mladších a véééčerka. Samo předtím mytí. Někdo chtěl číst, někdo hned spal jako poleno. O půlhodinu později byla vzhůru už jen noční hlídka.

2. den - Jak jsme dělali loutky, brodili potokem a rochnili se v rybníku

"Kuřátka děťátka, otvírejte vrátka..." tak hezkým budíčkem nám začal druhý den na ranči. A hned první cvičení, kde nám vysvětlili, na co jsou dobré cviky Pěti Tibeťanů, proč máme chodit bosi po trávě i kamínkách a na co vůbec je tělocvičení dobré. Mytí a snídaně proběhly docela svižně a pak, po prvním bodování pořádku, jsme začali vyrábět vlastnoručně loutky. Pěknééé loutky, to tedy ano. Doděláme je zítra, protože nás ještě před obědem čeká brodící cesta potokem Mastník, což víme z kroniky předchozích běhů. Stálo to za to, to je fakt - brodili se skoro všichni a bylo to "fakt hustý", jak to zhodnotil Martin. Oběd do nás spadl jedna dvě, paní kuchařka měla radost, jak nám chutná. Po poledním klidu jsme se fotili na pohlednici, každá z nás dostane přesně tu svou. Ti, co už měli odfoceno, hráli pohybové hry s náčelníky. Protože nám bylo pěkné horko, odjeli jsme k blízkému rybníku Velký Mastník, kde jsme se pořádně vyrochnili ve vodě. Je to tam moc pěkné, rybník leží mezi lesy a loukami, kde se pasou černé krávy. Zpět jsme šli pěšky přes vrchol Pilkových hor, co leží hned nad rančem. Velký hlad, který nás popoháněl k domovu, jsme zahnali sváčou a po chvíli i večeří. Někteří si šli i dvakrát přidat, při koupání vždycky vyhládne. Při AHA kroužku už jsme občas i klímali a zívali, to samé i při radě mladších, takže nás náčelníci netrápili a poslali přes umývárky na kutě. Ti z nás, kteří se dobrovolně přihlásili na hodinovou noční hlídku s náčelníky, šli spát napůl oblečení, ostatní hupsli do říše snů možná už při přikrývání. Byl to zajímavý den plný sluníčka. A na sluníčkovém ranči :-).

3. den - Jak jsme jezdili na koních a herbařili

Tedy každému se ráno vstávat nechce, ale není mu to nic platné - v půl osmé musíme všichni z vyhřátých postelí. I Vašík ze Žatce, největší vstávací protestant. Hned poté ranní hygiena, společné přivítání, rozcvička, snídaně a úklid svých srubů. Tohle všechno se opakuje každý den se železnou pravidelností. Dnes přijela Bára, vytáhli jsme z kufrů bílá trička a začali s batikováním. O přestávkách jsme ještě stihli dokončit naše loutky a natrhat skvělé špendlíky na koláč (kolem ranče jich roste velké množství). Po obědě začal polední klid, ale někteří kluci se uklidnit nechtěli a tak si vykoledovali rančově prospěšnou práci - v lese nad rančem sbírali spadané větve a tahali je na hromadu. Odpoledne polovina z nás šla jezdit na koníkách a druhá polovina vyšla do okolních kopců doplnit herbář o další rostliny (netušili jsme, zda po třech bězích ještě najdeme nějaké kytičky, které v herbáři chybí, ale našli jsme jich ještě dost a dost). Koňojezdci se velmi snažili a šlo jim to podle Ivetky velmi hezky. Míša dokonce sama vyčistila Nokiho a ten ji za odměnu nechal nasednout a úplně samotnou svezl, což prý běžně nedělá, vozí spíše ty pokročilejší. Herbářníci zažili spoustu legrace při přelézání balíků se senem a také při ochutnávání různých bylinek a rostlinek s Alešem. Ani jsme netušili, co všechno se dá na takové louce jíst! Nasbírané rostlinky jsme určili podle atlasu a dali je vylisovat. Po svačině šli Bobiny s Alešem vyrábět mýdla a Úžasňáci s Ivčou začali s bubnozpěvotancováním, protože se už blíží táborák. Paní kuchařka je slyšela a na večerním kroužku o jejich výkonu mluvila s velkým uznáním. No, uvidíme, kdo z koho. První skupina šla také dojit kozičky. Po večeři a osobním volnu vypukl kroužek AHA a Rada mladších a na obou jsme mluvili jeden přes druhého, každý z nás chtěl něco důležitého sdělit ostatním. A začalo první odčiňování ztrát a nálezů, a tak jsme běhali a běhali, než jsme si všechny nalezené věci odsloužili. Večerní mytí a uložení do postýlek je jasné, že. Jo, předtím jsme si společně zazpívali Hou hou watanai a popřáli si dobrou a spokojenou noc. A spalo se nám jako vždycky krááásně.

4. den - Jak jsme lukostříleli a sýrařili

Dnes jsme ani nemohli dospat - čekal nás indiánský den. Lukostřelba, vrhání oštěpu a tomahavku, hod papírovou koulí na cíl! No ale předtím jsme samozřejmě museli vstát, umýt se, přivítat se zacvičit a vůbec si odžít takové ty normální ranní zvyklosti. Po deváté přijel pan Spálenka, přivítal se s námi a nadirigoval nás ku pomoci - vynesli jsme společně terčovnici a všechny potřebné věci ke střílení i všem hodům. Pak nám trenér zajímavě vysvětlil, co a jak je nutné k bezpečné a úspěšné lukostřelbě. A že je toho dost! A pak už jsme se rozdělili na skupinky po čtyřech a stříleli, vrhali a házeli, až skoro do oběda. Pan Spálenka se najedl s námi a moc si pochvaloval, jaká je s námi pěkná spolupráce a také, jak mu u nás na ranči chutná. Odpolední lukostřílení bylo o hodně zábavnější, protože jsme to s lukem už uměli a protože s námi stříleli i dospěláci, dokonce i paní kuchařka a zdravotnice, i většina náčelníků. Ve tři jsme se opět rozdělili, polovina šla popisovat kytičky do herbáře a polovina si zabubnozpěvotancovala. Po sváče se obě skupiny prohodily. Před večeří jsme ještě stihli dokončit loutky (připevnili jsme k nim vodící tyčky) a také jsme zvládli první část výroby sýra s Ivetkou - vyslechli jsme si spoustu zajímavostí o domácím kozím mléce a také připravili a naočkovali mléko. Po večerním jídle odběhla další část Táborančerů potrénovat dojení koziček, zbytek měl volno. Ještě proběhlo povinné velké sprchování a mytí hlav a pak už jsme jen zalehli a chrrrr, už jsme chrupkali. Mají tady nějak silnější vzdoušek, spíme po něm čím dál rychleji! No jo, ta Česká Sibiř... V noci si část z nás opět vyzkoušela na hodinku hlídku s náčelníky. Tedy jak mohou vydržet každou noc hlídat, když nám stačí ta hodinka a zíváme ostošest...

5. den - Jak jsme dostali náramky a bubnozpěvotancovali

Asi nemá význam pořád dokola popisovat pravidelné ranní činnosti, které se opakují každý táborančový den. Každé ráno je sice trochu jiné, zažíváme spoustu legrácek i jiných věcí, ale základ je vždy stejný, podle táborančového řádu. Za zmínku dnes stojí, že zelený puntík při bodování pořádku dostal jen jeden pokoj! A také to, že samé zelené punti nemá v tomhle běhu nikdo, což se ještě nestalo! Že bychom byli takoví nepořádníci? Uvidíme na konci... Dopoledne jsme s Bárou dokončovali nabatikovaná trička - nastříkali jsme na ně obrysy zvířátek a věcí, které máme rádi. Po zaschnutí jsme tyto obrysy obtáhli zvláštní barvou, která se ještě musí zažehlit. Naše umělecké návrhy se nám moc líbí a těšíme se, až vám je doma předvedeme! Těsně před polednem nám náčelníci slavnostně předali táborančové náramky přátelství a popřáli, ať nám to společně pěkně šlape. Jsou moc hezké a museli dát hodně práce, jsou vyrobené z korálků v barvách ranče - zelené, modré a žluté. Po dobrém obědě jsme se vyfotografovali na společnou fotku a nebyla to úplná legrace, poshromáždit všechny lidi i zvířátka tak, aby se vešli do záběru. Ale dopadlo to dobře, uvidíte. Po focení šli Úžasňáci vyrábět mýdlo a Bobiny dokončovaly svůj skupinový pokřik s bubnozpěvotancem. Po mýdlování se k nim připojili i Úžasňáci, večer je totiž ostré představení u táboráku! Také jsme stihli natahat větve z padlé borovice, které Aleš nařezal motorovou pilou v lese za stájí. Honem jsme snědli večeři, připravili sezení kolem ohně a ten jsme ještě za světla zapálili, aby bylo vidět na naše představení. Výtvory obou našich skupin se velmi líbily - Úžasňáci měli vystoupení rytmičtější a napodobili hlasy mnoha zvířátek, Bobiny předvedli muzikálnější výkon a pěvecky zanechali skvělý dojem. Opekli jsme si, co kdo chtěl (buřtíky, chleba nebo ovoce) a další část z nás odešla dojit koziny. Po jejich návratu rozhodli náčelníci, že budeme spát všichni ve studiu a také, že zítřejší budíček bude posunutý až na devátou hodinu, abychom se prý pořádně vyspali. Ve studiu jsme si před spaním ještě společně zazpívali několik písniček s kytarou a harmonikou a Hanka se Šárkou nám místo čtení předvedly malé divadelní představení, moc pěkné. O pár minut později jsme spali jako medvídci. Tak dobrou noc.

6. den - Jak jsme chlebařili a nočnoprocházkovali

Tak jsme opravdu vstávali později a šoupnuté byly i ostatní ranní činnosti. Museli jsme si ale trochu "máknout", protože už v půl desáté přijela znovu Bára a zažehlovali jsme spolu už zaschlé linky na nabatikovaných tričkách. Jsou to FAKT moc pěkné kousky. Po žehlení jsme se opět rozdělili na dvě skupiny, jedna šla jezdit na koníkách, tentokrát na jízdárně a s moc zajímavou přednáškou Ivetky o povídání se zvířátky. Druhá skupina si vyžádala doplňkový čas na výrobu kulis pro loutkové představení a tak si je tedy vyráběli, až se z nich skoro kouřilo. Všichni se každý den moc těšíme na příjezd pošty, mají v autě klakson "Jede, jede, poštovský panáček", vždycky nám při příjezdu zahrají a my se sbíháme ze všech stran a žadoníme o pohledy a dopisy. Marně, stejně je dají vždycky náčelníkům a ti nám je rozdají před poledním klidem. I dnes nám paní pošťačky zahráli. Po obědě a poledním klidu pekla další skupina domácí chléb s paní Věruškou a druhá dodělávala zase své loutky (přidělávala i nové, protože je potřebovala podle scénáře pro nedělní představení). A protože bylo pěkné teplo, domluvili jsme si s náčelníky ještě jedno brodění a cachtání v potoce. Bylo to skvělé, i vody bylo po dešti o dost víc než poprvé. Před večeří jsme dodělali sýr ze včerejška - rozkrájeli sýřeninu, sebrali ji do uzlíků a nechali vykapat. Už se nám sbíhají sliny. Praktikantka Šárka přivezla své dva pejsky, Airu a Vendulku, a tak jsme tady najednou měli psíky čtyři, spolu s místními Škubánkem a Nastěnkou. Po večeři šla další skupinka dojit kozičky, zvláště pánům (že, Robine), se to moc líbilo. Po kroužku AHA a Radě jsme všichni společně vyšli na noční procházku kolem ranče, na které jsme nesměli mít baterky! Abychom se ve tmě neztratili, drželi jsme se se sousedem před sebou i za sebou za ruce. Je zajímavé, jak jinak vnímáme noční les v úplné tmě, kolik zvuků je slyšet. A nikdo nás přitom nestrašil, náčelníci vysvětlovali, co který zvuk znamená. Kdo chtěl, mohl po návratu zase spát ve studiu a spali jsme tam skoro všichni. Zas jako mimina :-).

7. den - Jak jsme si vyšlapovali a poučili se z filmu

Budíček byl opět posunutý, kvůli té včerejší noční procházce, bylo to eňoňuňo příjemné. Po ranních čínnostech nám náčelníci vyhlásili soutěž "Noční procházka", kde jsme měli ztvárnit něco, co nás v noci venku zaujalo. A že toho bylo tolik, že někteří se od psaní ani nemohli utrhnout a náčelníci koukali, kolika věcí jsme si všimli! Ve zbylé půlhodince před obědem jsme dokončovali drobnější nedodělky herbáře a některých loutek a kulis. Po obědě a poledním klidu jsme se všichni připravili a vyrazili na velkou procházku s koníky a pejsky. Šlapali jsme k Velkému Mastníku a celou cestu jsme se střídali na konících i při vedení pejsků. Kolem ranče je opravdu překrásné okolí a tak se nám procházka letní přírodou moc líbila, i veselých zážitků bylo plno. S chutí jsme se pak pustili do svačiny a po ní jsme se ve studiu sesedli ke sledování moc pěkného filmu o divokém mustangovi a jeho cestě k lásce a svobodě. Hned potom jsme si pustili poučnou pohádku o skrblíkovi podle předlohy Ch. Dickense, ještě později už se jen zívalo, a tak náčelníci rozhodli, že kroužek AHA bude až zítra. Tak ještě mytí a spaníčko spaní, pro většinu opět ve studiu, na naše přání. Chtěli jsme ještě povídat, ale vedoucí byli neoblomní - když jsme prý byli tak ospalí, že jsme nemohli povídat na AHA, tak teď budeme spát. No, měli vlastně pravdu. A tak jame usnuli jako špalíci pacholíci.


Omluva
Milí rodičové, přijměte prosím omluvu za nepravidelné doplňování textů a fotografií do této kroniky. Protože se v našem redakčním systému vyznám zatím pouze já, mohu právě jen já vkládat zmíněné dokumenty. Protože můj čas zcela vytěžuje Táboranč, mohu tvořit kroniku pouze tehdy, vyjde-li na mne noční hlídka. Fotografie doplním, jak jen to bude možné, je jich hodně. Děkuji za pochopení, přeji příjemné dny. Aleš Nejedlý

zpět