Letní Táboranč 2008 - 3. běh
(táborančeři, táborančtým, foto táborančtým) A máme tady třetí běh! Předpověď počasí na nejbližší týden - polojasno, místy oblačno, občasný déšť či bouřky - u nás na České Sibiři máme devadesátiprocentní šanci na celou uvedenou nabídku :-). Co na to noví Táborančeři?
1. den - Loutkování
Hm, docela zajímavé místo, tenhle ranč. Ty sruby jsou opravdu z klád a prý tu stojí už sedmdesát let! Chtěli jsme se nastěhovat hned po příjezdu, ale náčelníci nám to nedovolili - je prý mnohem lepší, když se nejdříve trochu seznámíme, abychom se mohli lépe rozhodnout, s kým chceme bydlet. Něco na tom fakticky je, skoro nikdo z nás se spolu neznal. A tak jsme se nejdříve naobědvali (buchtičky se šódó byly přímo božské), pak jsme vyrazili na společnou obhlídku ranče, abychom věděli, kam můžeme a kam ne (na většinu míst můžeme) a později jsme spolu se zvířátky vyšli na poznávací okruh kolem Bučovic (ranč byl vidět skoro odevšad, a tak se nedalo zabloudit). Cestou jsme se střídali na Rokýskovi a svezli se i ti, kteří ještě na koni neseděli, Roky je moc hodný a navíc poník, takže jsme neseděli vysoko :-). Cesta ubíhala ve veselé náladě a hodně jsme si povídali, takže doma na ranči jsme už věděli, kdo s kým chce být. A tak jsme se zahnízdili a už nás zavolali do studia, kde jsme se všichni dali do výroby loutek. Šlo nám to jako po másle, vymýšleli jsme fakt krásné výtvory! A už tu byla večeře a po ní kroužek AHA a Rada mladších, kde jsme se dozvěděli vše, co potřebujeme k bezpečnému pobytu. Pak už jen večerní mytí a spaníčko v novém, měli jsme toho dost a tak někteří z nás ani nedoposlechli večerní čtení z knížky o zvířátkách. No, zítra je také den...úúúááááuuummm...
2. den - Bárobatikování
A začal nám klasický táborančový život! Jak? No přece budíčkem :-)! Na vstávání a oblékání máme čtvrthodinku a po ní se společně přivítáme - v kruhu se chytneme za ruce a pošleme si dokola pozdravení. A hnedky pěkně bosky stíráme rosu z trávy, je to príma a prý i zdravé. Po oběhnutí ranče cvičíme na podložkách Pět Tibeťanů. Nejvíc se nám líbí první Mlýnek, to se vrtíme jako vrtulník :-). Ale i ostatní cviky jsou zajímavé. Ranní hygienu jdeme dělat už úplně probuzení a po ní už zvoní nástup na snídani. Paní kuchařka je moc hodná a ptá se každého, kolik chce - to ale pak musí sníst, takže si dáváme raději poprvé míň a jdeme si přidat. To má pak radost :-). Po snídani přijela velká kamarádka Bára a začali jsme připravovat trička, polštářky a šátky k batikování. Naše výtvory uvidíte doma, možná i na fotkách. Při tvoření uběhlo dopoledne jako voda a po obědě jsme měli polední klid pro odpočinek a psaní dopisů. To už začalo pršet a že na České Sibiři umí pršet! Část z nás začala s výrobou šperků z korálků, kamínků a dřívek, část vyrazila o dešťové přestávce dojit kozičky. Obě skupiny byly úspěšné. Abychom měli dobrou náladu (a my ji měli), zahráli a zazpívali jsme si spolu s náčelníky, až se kuchyň třásla. Když vysvitlo sluníčko, vypravili jsme se na velkou procházku se zvířátky (byl velký zájem o vodění koziček, koníky vedli vedoucí a ti zkušenější z nás), pro jistotu v pláštěnkách a gumovkách. To bylo dobře, protože návrat byl opět deštivý. V kamnech ve studiu už praskala borová polena a tak jsme rozvěsili mokré oblečení a připravili společné spaní - náčelníci totiž rozhodli, že se dnes bude spát v teple u kamen. A ještě kroužek AHA se spoustou zážitků, Rada mladších s dokončením pravidel Táboranče, večerní mytí, čtení o zvířátkách a už jsme spali. Někteří si zase nedoposlechli celý příběh :-). Tedy spí se tady moooc dobře, jako když do vody hodí.
3. den - Šperkování
Hurá, náčelníci nám posunuli budíček nastálo na 7.30h, protože je nás tady hodně mladších, abychom se vyspali! Holt přes den si budeme muset trochu "máknout", abychom hodinový skluz dohonili. Každopádně vše ostatní zůstává - nástup, ranní pozdrav, rozcvička, snídaně, ranní úklid pokojů a bodování. I když se snažíme, co se dá, někdy se spacák brání ustlání a na vynesení odpadkového koše také občas nezbyde čas, a do Barevného života pak přibude oranžový nebo červený puntík! Dnes jsme se dali do fotografování každého z nás na rančové pohlednice, které dostaneme v pátek, jsme zvědaví, co to bude :-). Fotíme se jeden po druhém a ti ostatní mezitím hrají hry a píší dopisy. Také přijíždí Bára a společně vystřihujeme z papíru obrysy našich oblíbených motivů a stříkáme je pomocí sava na nabatikovaná trička. Už se ta naše díla pomalu rýsují, ani jsme netušili, co to dá práce - ale práce zajímavé. Odpoledne (po obědě a poledním klidu) jsme dokončili rozdělané šperky z drátků, korálků, polodrahokamů a různých nasbíraných věcí, jejichž výrobu nás učil vedoucí Honza (on je šperkař) a také všichni ostatní vedoucí. Výtvory to jsou tak krásné, že jsme je s radostí vyfotografovali do kroniky! Pak jsme se rozdělili, jedna skupina šla na jízdárnu jezdit na koníkách a druhá se vydala do okolních strání sbírat ty rostlinky, které zatím chyběly v rančovém herbáři. Ty jsme si složili mezi dřevěné desky k vylisování a začali je určovat podle atlasu. Herbář se pěkně plní. Po svačině jsme začali vyrábět domácí sýr - připravili jsme mléko, pasterizovali je a připravili násadu. Do večeře jsme stihli už jen podojit kozičky a po ní jsme dostali hodinku volna k vzájemným návštěvám. Na kroužku AHA jsme měli mnoho zajímavých AHA, líbilo se nám dnes hodně věcí. Také Rada byla dost hlasitá, překřikovali jsme se s náměty. My mladší jsme na ní poprosili náčelníky, abychom mohli ještě jednou spát ve studiu, moc nás to společně bavilo. Jupííí, povolili to! Také jsme už spolu vymysleli názvy našich skupin, a tak jsme Cácorky (vedoucí Martina) a Tygříci (vedoucí Honza). Venku se rozpršelo, ale ve srubech zima není a ve studiu jakbysmet. Před spaním nám Martina četla z té naší zvířátkové knihy zajímavé příběhy, prý jsou opravdové ze života. A pak už chrrrrrrr...
4. den - Indiánování
Dnes jsme měli ve studiu příjemný budíček, Aleš na nás pustil pejska Nastěnku! Vlezla každému do spacáku, to jsme byli rychle vzhůru, nikdo ani nezívnul! Byla moc milá, objednali jsme si ji i na zítra :-). Ráno bylo vlhké po nočním dešti, ale bylo hezky teplo a tak nic nebránilo zutí bot a tělocviku naboso. Začínáme si na kamínky a trávu zvykat, to by rodiče koukali. Po ranních činnostech dorazila Bára a zažehlili jsme si linky na nabatikovaných věcech. Pak přijel i pan trenér Spálenka a odstartoval tak indiánské sportovní klání, kde nešlo o vítěze, ale o účast. Pomohli jsme postavit jednotlivá sportoviště a začali házet, vrhat, střílet a běhat, na každého se dostalo do sytosti. Střelba pokračovala i odpoledne, ale kolem třetí nás vyhnal hustý déšť - nevadí, zasportovali jsme si až až. Na závěr jsme si dali přetahovačku provazem a byla to lítá bitva! Rovnou ze svačiny jsme přešli do půlkruhu kolem rančové vlajky a nejvyšší náčelníci nám všem předali náramky přátelství v rančových barvách jako důkaz, že k sobě patříme. Jsou moc pěkné, korálkové, a sluší nám na zápěstích. Pak už nás převzal Aleš a šli jsme všichni do lesa nasbírat vhodné smrkové větvičky na výrobu zubních kartáčků. Našimi nožíky jsme si větvičky očistili a vedoucí nám je na konci nařezali. Přírodní pastu jsme ochutnali skoro všichni a čistili jsme si s ní zuby ostošest, byla to legrace. Teď už se v lese s ústní hygienou neztratíme :-)! Někteří z nás ochutnali kořen bodláku, je prý dobrý ke smažení, ale syrový chutnal tak trochu jako křen. Další skupinka šla s Ivetkou po večeři dojit kozičky, jsou príma, že se nechají, i když to moc neumíme. Ještě jsme si na chvíli zahráli tichou poštu a vyšly v ní tedy opravdu pěkné bláboly, moc jsme se nasmáli. A také jsme přidali do sýra syřidlo a dali ho ustát. A pak už vypukla večerní klasika - kroužek AHA (hodně z nás na něm chválilo vaření paní kuchařky Věrušky), Rada mladších (tam jsme řešili nepořádek některých z nás při ranním bodování), pak už velké mytí a spánek. Jo, kdo chtěl, mohl spát opět ve studiu, tak jsme toho využili opět my mladší, ti starší spali ve svých srubech. Už se těšíme na ranní budíček s Nastěnkou, prý dostane i zvoneček! A příběhy z knížky už někteří ani neslyšeli, protože usnuli hned po ulehnutí. Tak dobrou!
5. den - Chlebopečení
Den začínáme jako obvykle budíčkem, pokračujeme ranním pozdravem a rozcvičkou, tu nám dnes vylepšili náčelníci tím, že na konec běžeckého pelotonu nasadili "zlého" muže Aleše, který popoháněl ty rozteklejší z nás, to nám to najednou běhalo :-)! A už je tu snídaně, úklid a jeho vyhodnocení, a tím máme hotové každodenní ranní prácičky. Hned jsme navázali dokončením výroby domácího sýra, vybrali jsme sýřeninu a nechali ji vykapat v uzlících. Také jsme ochutnali syrovátku, má docela dobrou nakyslou chuť. No, na sýr si ještě počkáme, až sýřenina vykape. Zatím se rozdělujeme na skupiny, jedna bubnozpěvotancuje (neboli připravuje svůj slavnostní pokřik) a druhá se vydala na kytičky, neboť jsme zjistili, že jich je kolem ranče stále mnohem víc než v herbáři. Po obědě (má význam psát, že byl opět moc dobrý?) jsme se vyfotili na společnou fotografii, bylo to se všemi většími zvířátky, jen kočičkám se mezi nás nějak nechtělo. Po focení a sváče jsme se vystřídali v dopoledních činnostech (bubnozpěvotance a herbaření) a pak už šla půlka péci chleba s paní Věruškou a půlka se odebrala na koňovýuku. Večeře přišla k chuti a pár zbytků z ní jsme donesli kozičkám, protože jsme se v podvečer učili dojit. Po kroužku AHA a Radě jsme popřáli vedoucí Martině k narozeninám, měla velkou radost z kresleného přání a velkého pytlíku gumídků. Dál už to znáte, mytí, čtení a večerka. Zajímavý den to byl, to tedy jo!
6. den - Ohňování
Náčelníci se snaží pro nás pravidelné ranní činnosti nějak ozvláštnit, aby nás každý den něčím trochu překvapil a pobavil. Docela se jim to daří. Posnídali jsme chléb, který včera upekla první skupina, a byl fantastický! Někteří ho ani nechtěli ničím namazat a jedli ho suchý, tak byl dobrý. Dopolední činnost, to byla výroba domácího mýdla a dokončení bubnozpěvotanců obou skupin. Už se těšíme na večerní představení u ohně! Oběd nás moc nezdržel, i polední klid utekl jako vítr, po něm ti, co ještě nepekli chleba, zadělali a dali se do pečení, a ti ostatní vyběhli do lesa a hráli tam pohybové hry. Ve tři hodiny jsme se všichni připravili na velkou vycházku se všemi zvířátky k rybníku Velký Mastník, kde máme plánované koupání. Cestou se vystřídáme na koníkách, proto bereme přilby a batůžky na záda (v nich máme pití a věci na koupání). U rybníka byla velká legrace a rybáři okolo toho asi moc nenachytali, dělali jsme docela slušný bugr - ale co se dalo dělat, takové osvěžení v tom vedru bylo třeba vyjádřit pěkně hlasitě. Dost nám přitom vyhládlo, a tak jsme s chutí spořádali guláš, který nám uvařila paní kuchařka venku na ohništi. Ani jsme netušili, že to tak umí - při návratu už bublal kotlík na trojnožce nad ohněm a voněl tak, že se po něm jen zaprášilo. Jedli jsme z ešusů. Někteří z nás ochutnali místo salátu i čerstvou kopřivu, Aleš nám ukázal, jak ji máme jíst, a byla docela dobrá. S plnými pupíky jsme přichystali dřevo na oheň a pak už jsme předvedli,co jsme nacvičili. Pokřiky byly opravdu povedené a byly odměněny velkým potleskem. Náčelníci vytáhli hudební nástroje a pak se zpívalo a hrálo až do tmy, kdy jsme vyrazili na noční procházku spící přírodou. Bez baterek, pochopitelně. Byla moc zajímavá, a ty, co se trochu báli, drželi vedoucí za ruku. Kdo chtěl, mohl spát venku u ohně, a řada z nás to také udělala. Usínámí pod hvězdami je úúúžasné!
7. den - Čvachtání
Budíček byl kvůli noční vycházce posunutý až na půl desátou, takže jsme se vychrupali dosyta. Někteří venkovní spáči seděli u ranního ohníčku už od svítání, bylo to príma. Ranní pozdrav ani rozcvičku jsme nevynechali, a snídani s úklidem jakbysmet. Ve zbylém čase (do oběda) jsme na jízdárně vytvářeli obrazy z kamínků. Zajímavý materiál, tyhle kameny, dost nás to chytlo! Odskočili jsme si pak společně do lesa, jsou v něm pokácené stromy a tak jsme si zkusili navrhnout opičí dráhu, a hned jsme ji také vyzkoušeli. Po pozdějším obědě jsme vykročili k potoku Mastník, kde na nás vedoucí nachystali pochod potokem. Byl velmi osvěžující i zábavný, většina z nás něco podobného ještě nezkusila. Po návratu jsme se venku osprchli, převlékli se a po sváče jsme se ve studiu podívali na krásný film o divokém mustangovi. Někteří z nás při něm i poplakali, tak nás chytil za srdíčko. Nakonec jsme si o filmu popovídali s Ivetou a Alešem, hodně věcí z filmu nám vysvětlili. Po večeři nám náčelníci vyhodnotili naše díla z kamínků a také soutěž v tom, kdo a co viděl na vycházce. Také dostali sladkou odměnu ti, kteří se nebáli vyčistit si zuby přírodní pastou, což byla většina. Následoval kroužek AHA s mnoha příspěvky, také Rada mladších byla hodně hlasitá, mluvilo se o pořádku. Domluvili jsme se, že napíšeme kamarádům z Táboranče přes táborovou poštu. Další skupinka šla potrénovat dojení koziček a už jsme se chystali na spánek. Při mytí už se některým zavírala očka, a při čtení už úplně normálně spali.
8. den - Divadlování
Ty jo, už se nám to krátí, začínáme si vážit i rozcvičky - jsme totiž společně se svými novými kamarády a je nám jasné, že už tak dlouho nebudeme. K snídani byly výborné buchty, takové musel nosit v uzlíku i hloupý Honza, paní Věruška jim totiž říká Honzovky. Mňam! Po bodování jsme začali odděleně nacvičovat divadelní představení s loutkami, které jsme si vyrobili. V tvůrčím nadšení uběhlo dopoledne velmi rychle, ty poslední dny jsou stejně nějak rychlejší. Po poledním klidu vyběhly Cácorky do lesa se trochu protáhnout a vyvětrat divadlem naplněné mozkové závity, Tygříci měli koňoježdění v dolní ohradě - ti, co si troufli a už něco uměli, jezdili sami, ostatní vedoucí vodili nebo si je Ivetka posadila za sebe a jezdili ve dvou. Protože bylo pěkné horko, obě skupiny se při tom docela zapotily a tak jsme se společně rozhodli, že se půjdeme ochladit do potoka. A přesně to jsme také udělali, a byla při tom jako obvykle legrace. Po návratu jsme pokračovali v konečném dopilování našeho divadla a po večeři jsme se sešli u připraveného slavnostního ohniště. Tam jsme předvedli své opravdu podařené kusy. Cácorky s Martinou měly svůj scénář znatelně propracovanější a hru delší, ale ani Tygříci se nenechali zahanbit, tleskalo se ostošest. Kroužek AHA byl tentokrát dvojitý - jednou o dnešním dni a jednou znovu dokola o celém Táboranči. Vyslechli jsme si hodně chvály i několik připomínek, hlavní vedoucí Ivetka za ně poděkovala a slíbila, že se jimi budou zabývat. A pak už se hrálo, zpívalo, pekly se buřtíky i chlebíky. A také se rozdala Táborová pošta a všichni dostali pár řádků nebo obrázek, chvilku to u ohně vypadalo jako čtenářský kroužek. Od ohníčku si odskočila poslední skupinka dojiček, Žofinka i Gábinka už čekaly. Až úplná tma a svítící hvězdy nás poslaly do postýlek v našich srubech, už naposled. Ani se nám nechtělo, ale náčelníci se nedali upovídat. Ach jo, tak poslední dobrou noc!
9. den - Rádobyzůstávání
"Jé, já někam zalezůůů!", "A já budu asi brečééét!", "Ať ještě není poledne!"... podobné hlášky nás provázely už od rána. Naše pocity už vyjádřila v kronice děcka před námi, na co je opakovat :-(. Ani jsme na začátku netušili, že za devět dnů budeme tak naměkko. I ta rozcvička nás bavila - a Honza nás dokonce nechal předcvičovat! A paní Věrka v kuchyni nám udělala na přání celé dopoledne sladké, snídani, svačinu i oběd (ta šťavnatá žemlovka s tvarohem a hruškami byla nepřekonatelná). Pořádně jsme uklidili sruby, proběhlo poslední bodování s celotáborančovým vyhlášením výsledků, náčelníci nám předali odměny i společnou fotografii v pěkném rámečku a pak už jsme si připravili batohy a kufry na terasy, vyměňovali jsme si adresy a slibovali, že si určitě, ale uuurčitě napíšeme. I slzičky ukáply, fakt. A pak z nás odjel jeden, druhý, pátý... i ta dvacátá Lucka se dočkala. A tak ještě poslední zamávání a zase za rok AHOOOJ!
Omluva
Milí rodičové, přijměte prosím omluvu za nepravidelné doplňování textů a fotografií do této kroniky. Protože se v našem redakčním systému vyznám zatím pouze já, mohu právě jen já vkládat zmíněné dokumenty. Protože můj čas zcela vytěžuje Táboranč, mohu tvořit kroniku pouze tehdy, vyjde-li na mne noční hlídka. Fotografie doplním, jak jen to bude možné, je jich hodně. Děkuji za pochopení, přeji příjemné dny. Aleš Nejedlý
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zpět