Program aktuálního běhu vybíráme z níže uvedené nabídky podle věku, dovednosti a počtu přihlášených dětí tak, aby jej zvládly s tvůrčí radostí, bez vypětí i zbytečných prostojů. V každém běhu děti najdou zvířátka a péči o ně, jízdu na koních a výuku sociálních dovedností, další části programu zařazujeme podle zájmu účastníků a výše uvedených podmínek.

Horse, pferde, caballo, cheval, lóšaď… ta slova zní tak různě a přece označují jedno - přítele z nejvěrnějších, jenž zanechal nesmazatelný otisk v prašné cestě současné lidské rasy. Jeho Veličenstvo Kůň. Uctívaný a obdivovaný, jindy pomlouvaný a zatracovaný druh se s člověkem rodil i umíral, pro něho pracoval, bojoval, vítězil a prohrával. Jeho zaržání v nás vždy vyvolává lavinu pocitů.

Táborančeři se o koních dozvědí vše, co potřebují k bezpečnému kamarádství. Naučí se, jak vypadají, jak je udržovat v dobré kondici, co mají a nemají v oblibě, jak vyjadřují své pocity, jak jim pomoci při obtížích. Na vlastních tělech okusí opakovaně jízdu po indiánsku bez sedla a také se svezou originálním kovbojským kuchařským vozem.

Prastará indiánská pověst praví: když lidé z vlastního rozhodnutí přestali sdílet s ostatními tvory poradní oheň a šli dále vlastní cestou bez spojení s vesmírem, následovala je tři zvířata, aby lidskému rodu zachovala možnost návratu - kůň, pes a kočka. Žijí s člověkem v jeho světě a mluví k němu z největší blízkosti, a spolu s nimi i řada jejich druhů. Ale poslouchá je někdo?

Táborančeři se dozvědí, jak těmto pomocníkům naslouchat, jak jim odpovídat, jak o ně pečovat, na co si v jejich blízkosti dát pozor, co znamenají nemoci domácích zvířat a ještě mnoho jiného. Budou v jejich blízkosti každý den a každou noc.

Chléb. Teplé, vonící, lahodně znějící slovo. Pečení chleba považovali naši předkové za malý obřad, za poctu Dokonalosti, a podle toho se také k němu chovali – s posvátnou úctou a vděčností. Kdo dnes ještě ví, že chléb násobí energii lásky, kterou do něho pekař vloží, a vrací ji tomu, kdo ho jí? Kolik lásky asi může obsahovat dnešní chléb z automatických linek velkopekáren? Dokážete si sami připravit mouku a upéci svůj chléb, až jednou do supermarketů nedorazí zásobovací kamióny?

Táborančeři ano. Společně si připraví vhodné obilí, umelou mouku, uhnětou těsto, vyválí bochníky, vyhřejí chlebovou pec a upečou ono voňavé křupavé potěšení ducha i těla. Navíc si na jídelním ohništi opečou indiánského chlebového hada a na horkém kameni staroslovanské chlebové placky.

Který Čech by neznal české buchty. Naducané a vonící, rozplývající se na jazyku, teple hladící mlsné jazýčky jemnou chutí tvarohu, povidel a máku. Hospodyně je pekly vždy, když chtěly uctít hosty něčím echtovním. Co mladých tovaryšů na zkušené či vojáků někde v zákopech se daleko ve světě navzpomínalo na tenhle div z rukou svých matiček!

Táborančeři se naučí buchty zadělat, vyválet i naplnit a nakonec si na nich společně pochutnají s pořádným hrnkem babičkovské melty. Mňam!

Jemná, oči rozšiřující chuť čtverečku čokolády. pomalu se rozpouštějícího na jazyku - kdo by odolal :-)! Tabulka čokolády bývá stálou součástí většiny survival balíčků pro přežití, protože pomáhá v extrémních podmínkách zakotvit letící mysl. Naše prababičky vařily tuto pochoutku pro mlsné jazýčky doma na plotně z exotického kakaa a zdravých surovin ze zahrádky, které měly běžně ve spíži.

Táborančeři si společně uvaří pravou domácí čokoládu a naučí se z ní, sušeného ovoce, oříšků a obilí připravit "energetickou injekci". Tou si vylepší náladu při spaní pod širákem.

Koza byla odedávna „krávou“ prostého lidu. Kolik rodin zachránila v těžkých dobách před hladem, nikdo nespočítá. Ruční dojení a výroba domácího sýra, jogurtu a másla byly nezbytným uměním v každém hospodářství a děti se mu učily odmala.

Také Táborančeři okusí, co je to ranní vstávání k dojení, naučí se připravit sýřeninu a z ní vyrobí chutný přírodní sýr. Vlastnoručně odstředí z mléka smetanu, stlučou z ní prvotřídní máslo a nezapomenou na výrobu skutečně živého domácího jogurtu.

Nejpřirozenějším způsobem uchování potravy bylo odedávna sušení. Sušilo se téměř vše, co dalo hospodářství - ovoce, zelenina, maso i obiloviny. Křížaly našich prababiček byly chutí a kvalitou nepřekonatelné a dnešní chemická "zdravá výživa" s nimi nesnese srovnání.

Táborančeři se naučí vše o šetrném sušení darů našich zahrádek a prakticky si je vyzkouší při výrobě domácích jablkových lupínků. Kromě toho si připraví a ochutnají indiánské jorky - sušené plátky z rostlinné bílkoviny, které byly základem potravy bojovníků v zimním období.

Na světě existuje přes dvacet tisíc druhů jedlých rostlin, ale 90% potravin a krmiv se vyrábí z méně než dvaceti druhů, které se nejlépe hodí k velkošlechtění, velkovýrobě a velkoobchodu. Naše prababičky je jedly také, ale kromě nich uměly připravit pokrm z mnoha dalších rostlinek, chutných a výživných, které měly jednu velkou výhodu - rostly zadarmo na téměř každé mezi.

Táborančeři se dozvědí, kdy a kde mohou v naší přírodě najít "divoké" jedlé rostliny, ty nalezené také ochutnají a z některých se naučí připravit zdravou svačinku.

Příslušníci přírodních národů ve svém přirozeném prostředí nepoužívají průmyslových očišťovatel a přesto nechodí špinaví. Dokáží si z vlastních zdrojů zajistit základní hygienické potřeby i osobní hygienu – pravda, mnohdy pro nás neobvyklým způsobem. Víte například, že se australští domorodci myjí suchým pískem? A že si amazonští Indiáni čistí zuby žvýkáním kousků dřeva zvláštního „zubního“ stromu?

Také naše příroda nám nabízí účinné očistné pomocníky. Táborančeři si vyrobí zubní kartáčky, pastu i mýdlo a naučí se připravit výživný vlasový balzám. Tyto potřeby použijí k vlastní hygieně.

Praní prádla bývalo příjemným sousedským setkáním hospodyněk - ženy z osad se scházely na březích řek a potoků, společně máčely, drhly, tloukly, máchaly, kropily a sušily, a přitom si pěkně popovídaly a zazpívaly. Valcha už byla nástrojem, který umožnil méně zábavné, ale pohodlnější praní doma. A což taková dřevěná pračka, to už byl panečku vynález!

Táborančeři si sami nanosí vodu a vyperou své špinavé prádlo na valše v neckách. A aby si ohmatali praktický přínos technického pokroku, vyzkouší si také praní v originální dřevěné pračce na kliku. Tradičně použijí domácí přírodní mýdlo, avivážní sluneční paprsky a voňavě sušivý českosibiřský vánek.

Spánek pod baldachýnem hvězd je vskutku čarovný. Kdo jednou viděl Mléčnou dráhu proplétat se větvemi borovic a šeptal u praskajícího ohně do ticha nočního lesa svá přání s padajícími hvězdami, ten se bude pod vysoký nebeský strop vracet, kdykoliv to půjde.

Táborančeři si postaví v lese trapperský přístřešek do každého počasí i ročního období a vyspí se v něm. Společně vybudují jídelní ohniště, zapálí oheň bez sirek či zapalovače, připraví na něm jednoduchou večeři a naučí se získávat vodu za slunečného počasí pomocí pláštěnky.

Indiáni věděli, že nocí k nám přilétají dobré i špatné sny. Do proudu vzduchu proto zavěšovali lapače, které měly za úkol chytit tyto poletující sny do své sítě. Věřili, že dobré sny najdou cestu z otvorů v síti a volně sklouznou po zavěšených peříčkách ke spícímu člověku, aby ho potěšily. Špatné sny cestu nenajdou, zapletou se do sítě a zahynou v prvním paprsku ranního slunka.

Také Táborančeři budou chytat své sny do vlastnoručně zhotovených lapačů. A budou to určitě krásné sny.

Amulety a ochranné šperky používali lidé odedávna. Tyto energetické zářiče měly za úkol chránit nositele před vlivem temných sil, udržovat v něm vědomí vesmírné jednoty a násobit jeho schopnosti.

Táborančeři si vlastnoručně vyrobí takové šperky z přírodních materiálů ve tvarech, které cítí jako blízké. Naučí se, jak je nabíjet pozitivní energií a jak tuto energii používat ke svému prospěchu.

Příroda se barev nebojí a není důvod, aby se jich obávali lidé. Exploze barev na slavnostech přírodních národů všech světadílů dokládají radost těchto lidí z pestrosti života. Každá barva je nedílnou součástí harmonie vesmíru. Stejně jako člověk.

Táborančeři si obarví vybrané součásti svých oděvů zářivou trojbatikou s malovanými prvky. Motivy a barvy si vyberou podle svého citu tak, aby tvořily celek s ochrannými šperky. Takto zdobené oblečení budou používat při večerních setkáních v poradním týpí a při slavnostech.

Luk a šípy, oštěp, sekera, nůž. Po tisíciletí důležité nástroje přežití národů na celém světě. Jejich používání vyžaduje sebeovládání a dokonalou souhru záměru, myšlenek a svalů.

Táborančeři se naučí užívat těchto nástrojů ne jako zbraní, ale jako skvělého cvičebního nářadí k poznání přírodních zákonů i sebe sama. Naučí se také jednoduchým cvikům, které pomáhají naladit tělo a duši na stejnou vlnu.

Rytmus. Ryt-mus. Tam-sem. Slyšíte, jak v tomto výrazu tepe celý vesmír? Provází nás po celou dobu naší existence, je základem všeho bytí. Vše, co děláme, děláme v nějakém rytmu, frekvenci. Jak prosté - co s námi rytmicky souzní, to je nám příjemné.

Táborančeři si sami složí táborový pokřik, jímž začínají slavnostní chvíle, předvedou svůj výrazový tanec a doprovodí jej vlastnoručně zhotovenými rytmickými nástroji.

Dnešní škola vybavuje děti pouze minimálními sociálními dovednostmi – funkčními návody, jak zvládnout krizové situace ve svém okolí. Když se potom v takové situací dítě skutečně ocitne, neví si s ní rady. Od bezradnosti je jen krůček k sebeobviňování a následnému útěku od nepříjemností bez jejich vyřešení.

Táborančeři se naučí základním pravidlům úspěšného fungování sociální skupiny jakékoliv velikosti. Tato pravidla si prakticky vyzkouší v každodenním životě po celou dobu pobytu.